Na trhu s ocelí se „šrot“ obvykle týká recyklovaného nebo zachráněného kovu, konkrétně oceli, který se získává z různých zdrojů, jako je průmyslový odpad, demoliční místa nebo produkty s ukončenou životností. Ocelový šrot je cennou surovinou pro výrobu oceli, protože ji lze roztavit a znovu použít při výrobě nových ocelových výrobků.
Šrotová ocel je klasifikována do různých tříd na základě její kvality a složení. Tyto druhy mohou zahrnovat těžký tavící šrot (HMS), drcený šrot, busheling, plech, konstrukční šrot a mnoho dalších. Konkrétní stupně a klasifikace se mohou v různých regionech a trzích lišit.
Ocelárny a slévárny odebírají ocelový šrot od vrakovišť, recyklačních středisek a dalších dodavatelů. Ocelový šrot se poté zpracovává a taví v elektrických obloukových pecích, v jiných procesech výroby oceli a dalších přísadách k výrobě nových ocelových výrobků. Recyklace ocelového šrotu snižuje poptávku po surové železné rudě a spotřebu energie spojenou s její těžbou a zpracováním, což z ní činí ekologicky udržitelný postup.
Cena ocelového šrotu kolísá na základě tržních podmínek, dynamiky nabídky a poptávky, globálních ekonomických faktorů a kvality šrotu. Ocelářský průmysl pečlivě sleduje ceny šrotu, protože mohou významně ovlivnit náklady na výrobu oceli a konkurenceschopnost oceláren.
