Výhody pozinkované oceli v automobilové výrobě oproti jiným kovům.
Pozinkovaná ocelje levný a silný. Můžete ho vyrobit pružný nebo tuhý, stejně jako relativně měkký a poddajný, takže je to velmi, velmi univerzální materiál. Velmi snadno se tvaruje do téměř jakéhokoli tvaru a lze jej vrtat, frézovat, soustružit, ohýbat, kovat a lisovat. Jedinou nevýhodou je, že rezaví a že je těžší než některé jiné materiály – ale to lze překonat zinkováním a/nebo lakováním, což jsou postupy, které jsou dobře zavedené a relativně levné.
Pozinkovaná ocelje nenáročný na údržbu a také dává vozidlu dobrý vzhled. Má dlouhou životnost kolem 50 let. Existuje také galvanizovaná ocel, která je vhodnější pro procesy svařování a lakování.
Měďje velmi drahý, těžší než ocel a není tak pevný. Jeho jedinou záchranou z hlediska použitelnosti v autech a dalších obecných věcech je, že se snadno ohýbá a že velmi snadno nerezaví/nekoroduje. Ale není to vhodný materiál pro výrobu aut - kromě elektroinstalace a možná části chladicího systému.
Mosazje také mnohem dražší než ocel a ve skutečnosti nemá žádnou výhodu. Je snadno obrobitelný, takže u některých dílů, kde je obrábění klíčovým aspektem a náklady na materiál a pevnost nejsou příliš důležité, jej lze použít. Ale u slinutého kovu je to stále vzácnější, protože slinování umožňuje levně vyrábět z oceli zvláštní tvary.
Nerezse používá, ale ve srovnání s měkkou ocelí se hůře obrábí a opracovává, ve skutečnosti není o nic pevnější, ale má tendenci ztvrdnout a prasknout, pokud dochází k vibracím nebo ohýbání, a existují pouze omezené varianty, které jsou stejně dobré jako běžná nerezová ocel. Používá se ale u určitých dílů, jako jsou výfukové systémy, kde odolnost proti korozi vítězí nad „snadností výroby věcí“.
Hliník, titan a plasty, včetně plastu vyztuženého uhlíkovými vlákny, jsou materiály, které se používají.
Hliníkje pro velké součásti, kde je hmotnost větší faktor než pevnost - a lze jej snadno obrábět a vytlačovat do téměř jakéhokoli tvaru a přitom být poměrně pevný.
Titanje stále velmi, velmi drahý, ale u těch dílů, které musí být lehké a pevné, má přibližně stejnou pevnost jako ocel, ale 60–70 % hmotnosti, a přirozeně nekoroduje (to je jeden z důvodů, proč je drahá na výrobu, velmi rychle reaguje s kyslíkem A s dusíkem, aby se na povrchu vytvořila vrstva, pokud ji roztavíte na vzduchu, vytvoří se pouze oxid titaničitý a nitrid - je třeba jej chránit něčím jako argon. být schopno roztavit.
